2. část

08.09.2014 10:29

Vraťme se však zpět k pražským hradbám. Tyto pokračovaly západní směrem od Koňské brány za dnešními ulicemi Žitnou a Ječnou směrem k Vltavě, obešly kostel a klášter Na Slovanech a končily na Vyšehradě u Vltavy. Zůstaňme pro dnešek u této celkem nevelké oblasti a zaměřme se na kulturní a hlavně hudební instituce, které se na tomto území nacházejí. Připomeňme si nejprve kamenné objekty, paláce a budovy, v nichž hudba zanívá a pojmenujme tvůrce - architekty, kteří tyto stavitelské skvosty vytvořili.
Velice významné je desetiletí mezi roky 1880-1890, kdy v Praze byly vybudovány reprezentační budovy, obejkty, které budí obdiv všech návštěvníků našeho hlvního města. Zásluhu na tom mají především čtyři architekti, kteří do té doby stavitelsky skromnou Prahu pozvedli na světvou úroveň. Byl to Josef Zítek (1832-1909), Josef Schulz (1840-1917), dále pak Vojtěch Ignác Ullmann (1822-1897) a konečně Josef Mocker (1835-1899). 
Josef Zítek byl spolutvůrcem novorenesanční budovy Národního divadlo a Rudolfa (byl rovněž autorem stavby kolonády v Karlových Varech a muzea v německém Weimaru.) Josef Schulz, profesor České techniky  Praze, byl kromě Národního divadla a Rudolfina také autorem a architektem budovy Národního Muzea na Václavském náměstí (1885-1890). Tento objekt je vystavěn rovněž ve slohu novorenesančním. Dalším Schulzovým tvůrčím činem je budova Umělecko-průmyslového muzea v Praze (1885). Třetí významnou osobností architektury je Vojtěch Ignác Ullmann, autor projektu budovy Akademie věd na Národní třídě (1861) a na první pohled velmi podobné budovy ČVUT na Karlově náměstí (1874). Je velmi pozoruhodné, jak obě tyto stavby, které se vyznačují těžkou a masivní hmotou, konktrastují s vylehčenou konstrukcí Vyšší dívčí školy (1866-1867) ve Vodičkově ulici. Tato budova naopak působí dojmem lehkosti a hravosti a prozrazuje obdiv mladého Ullmanna k barevné holandské novorenesanci. Čtvrtým slavným českým architektem na konci 19. století byl Josef Mocker. Byl představitelem architektonické a restaurátorské čistoty, tzv. restaurátorského purismu. Byl tvůrcem kostela sv.Ludmily (1888) na náměstí Míru, dále pak kostela sv. Prokopa na Žižkově (1899), předtím pokračoval v dostavbě katedrály sv. Víta na Hradčanech a podílel se také na rekonstrukci hradů Karlštejn a Křivoklát. Velice pozoruhodná je i jeho dostavba a úprava Prašné brány a staroměstské mostecké věže Karlova mostu. Obě stavby na první pohled prozrazují stejného tvůrce. Tolik tedy o slavných českých arcitektech a jejich monumentálních stavbách, které Prahu poznamenaly koncem 19. století a které ji krášlí dodnes.



Kontakt

Lukáš Pertl +420721933682 lukas.pertl@datakon.eu
To Top