2. část

Vraťme se opět k rozhlasovému orchestru v létech 1938 až 1945, tedy do let, kdy ve světě zuřila válka a České země byly okupovány nacistickou nadvládou.
Do pražského rozhlasu byl dosazen německý dohlížitel, který přísně kontroloval každé hnutí, každý pohyb, každé slovo zaměstnanců. Byly to těžké doby pro všechny pracovníky, protože museli konat své povolání pod tvrdým nacistickým dozorem. To se týkalo i Otakara Jeremiáše a Orchestru pražského rozhlasu, jak zněl jeho nový název od roku 1940. Toto sdružení hrálo vždy ve výborné profesionální formě, vždyť bylo sestavováno výhradně z nejlepších umělců. Protože tehdy téměř neexistovaly nahrávací přístroje vysílalo se přímo ze studia živě a to každý den. Nebylo mnoho času na zkoušky, protože bylo nutno vysílací čas naplnit množstvím hudebních pořadů. V dnešních dobách požadujeme od orchestrů přesnou, pečlivě vypiplanou interpretaci, protože natáčení je velmi drahé a hotové snímky musí být použitelné po mnoho let. Tehdy, v létech 1939-1945 šlo spíše o krásný a muzikální výkon, a drobné chybičky se odpouštěly. To přesně vyhovovalo Otakaru Jeremiášovi, který péči o detaily přenechal na starost hráčům, a sám pak celý konečný výsledek dotvořil na výborný muzikantský celek. Skladba se při zkoušce přehrála, hráči byli tedy informováni a pan dirigent pravil: "Pánové, přece jsme muzikanti, já vám věřím!" Nastala pauza, hráči i pan dirigent se odešli před vysíláním odpočinout do kantýny, která tehdy byla ve sklepše budovy. Tam potom dlouze rozmlouvali o vývoji válečných operací, o poslouchání zakázaného vysílání z Londýna, a mnoho se věnovali i citátům a proroctvím z bible, kdy hlavní slovo měl opět pan Jeremiáš. Tak se ve vzácné pospolitosti a shodě dočkali konce válečných dnů.
Ředitelem tehdejšího hudebního vysílání byl pan Karel Boleslav Jirák, významný hudební skladatel a občas i dirigent. Byl to vážný člověk a měl nesmírnou odpovědnost za všechny muzikanty a rohlasové pracovníky, protože byl pod neustálým dozorem nacistických dohlížitelů. Přesto se svých úkolů zhostil čestně a nikdy se nesnížil ke spolupráci s německými okupanty. Avšak po skončení války roku 1945, tedy v době horečných událostí a změn se našli lidé, kteří jeho situaci v rozhlase nepochopili a jeho činnost tvrě odsuzovali. K.B.Jirák se znechucen vé funkce vzdal a emigroval do USA, kde působil jako profesor hudby na univerzitě v Chicagu. Vrátil se až roku 1969, a byl to docela jiný člověk. Milý, přívětivý, srdečně se bavil a dokonce se i objímal s lidmi, kteří mu kdysi ublížili. Roku 1969 jsem veřejně provedl a natočil jeho 5. symfonii.