Začátky působení řídícího učitele Josefa Suka v Křečovicích (podle dopisu nalezeného v muzeu Netvořicích)

10.01.2015 21:25

Dekretem vikářského úřadu ze dne 1.září 1846 je dosazen jako podučitel do školy křečovické Josef Suk, mladím tehdy devátenáctiletý s ročním platem nula. O svém začátečním působení líčí v kronice školní následovně: "Ku Křečovické jednotřídní sešlé škole, v které místo stropu byla přibita učazená a od páry shnilá černá prkna, v které podlaha z vylámaných cihel se nalézala, v které žáci stlačeni seděli jako slanečkové a prachem cihelným i s učitelem se dusili, patřilo tenkráte 13 vesnic se 320 dítkami".
Učitel Matěj Český byl již stařeček 76letý a k vyučování neschopný. Všecka práce školní i kostelní spočívala tedy na bedrách ještě nezkušeného mladíka - zadarmo a za velmi chatrnou stravu pracujícího, kterýžto ustláno měl ne na růžích, ale na jejich pichlavých ostnech. Služné nebylo žádné. Po perné namáhavé práci ve škole musel si tenkráte školní mládenec groš - by si mohl ošatiti - vydělávati hraním po hospodách.
" Stravou každodenní byla polévka z mléka, brambor, kuba a škubánky s prachandou, polity studeným nejzadnějším mlékem. Toť byla znamenitápaštika a posila ku práci tak namáhavé ve škole. A co mne čekalo o koledě?V lednu musel jsem každého dne po přetěžké práci ve škole, při největším mrazu a sněhu po vesnicích tři krále na dveře psáti, při tom zpívati a lidem stavení nového roku vinšovati. Hospodyně měly již připravený lavičník, a sotva jsem ze stavení paty vytáhl a dveře za sebou zavřel, utřely honem jistou část napsanou, aby prý slepičky brzo nesly a krávy hodně dojily, když se lavičník do nápoje vyždímá. Za to dával chalupník groš a sedlák dvougroš (někde také houbovou polévku). Než jsem takto rozsáhlou osadu takto sešel, trvalo přes měsíc. Ale mně to vynášelo. Poslyšte mnoho-li? Když jsem každého dne zlou cestou unaven z daleké vesnice již v noci domů se vrátil, a vysázel po celém stole svému starému principálovi vydělané groše a dvougroše a tento velikomyslně sáhl a podal mi za odměnu dvougroš, tuť zavýskl jsem radostí a poděkoval zdvořile za velikou odměnu tuto, honem zouval jsem boty po zlých cestách promočené a roztrhané, nesl jsem je k obuvníku, a tomuto 2 i 3 zlaté z vydělaného dvougroše zaplatil. A což jaká na mě čekala skvělá večeře? Přišla hospodyně Veronika (můj principál totiž byl vdovec) a vyndala na víčko z trouby pečené koroptve - ale bohužel na loupačku. Po odbytých 3 králích čkalo na mne chození po zápisu po všech vesnicích a sbírání vajíček pro starého učitele (a věřte - byl jsem tak spravedliv, že když mne někdy hokynáři potkali a přemlouvali mě, bych jim vejce prodal, že druzí mládenci to také dělávali - nikdy jsem toho neučinil) Když jsem byl po vesnicích ze zápisem hotov, čekalo mne opět sepisování obyvatelstva celé osady na čisto. Jakých svízelů a starostí bylo mi tenkrát zakusiti a přestáti není možno slovy vypovědíti, a přec, zabývaje se neustále prací, byl jsem ve zdejší vesničce spokojen.
Vzpomínka na blahé dny ty zatřese útrobami toho, komu udělilo nebe trpělivosti a síly všecky svízele ty přestáti. Tenkrát byla na místě průpověď:" Koho bohové nenáviděli, toho učitelem udělali!" 
Učitel Matěj Český zesnul v Pánu v r. 1857 v stáří 86 roků. Ještě za jeho živobytí jmenován jsem byl dekretem arcib. konsistoře ze dne 28.2.1858 definitivním učitelem a pracoval dále jako samojediný do roku 1865 (celkem 19.rok již) vyučuje přes 300 dítek. "
Z kroniky školní vypsal K. Zvěřina (podpis dosti nečitelný, řídící učitel, datum neuvedeno)



Kontakt

Lukáš Pertl +420721933682 lukas.pertl@datakon.eu
To Top