Ještě není čas na vzpomínky

7. část

12.08.2014 13:22
Asi v sextě a v septimě jsme ve škole sestavili taneční orchestr, celkem docela slušné úrovně, hráli jsme často i v Lucerně. Podle vzoru E. F. Buriana, jehož divadlo neslo název D37,D38, jsme si říkali J37,J38. To ovšem E. F. Buriana rozzlobilo, prý mu zcizujeme jeho značku....

8. část

02.09.2014 16:27
Ale válečná léta nakonec znamenala i uzavření pražské konzervatoře. Sice na krátkou dobu dosáhl ředitel Dr. V. Holzknecht, že celá škola byla zaměstnaná u firmy Dorka, která vyráběla z dřevěných proužků jakési úplety, něco jako pomlázka a z toho se pak sešívaly tašky nebo bůhví co....

9. část

07.09.2014 13:02
Na školní prázdniny jsme s rodiči jezdili do jižních Čech, kde můj otec koupil od města Tábora stařičkou, polorozpadlou hájovnu opravdu za pár korun – nikdo už ji nechtěl. Během času se to trochu opravilo, takže alespoň byla střecha nad hlavou. Ale ani během prázdnin jsem si nedal pokoj:...

10. část

01.10.2014 08:45
Rokem 1948 skončila má učednická léta a začal praktický život. Tehdy se v Teplicích zakládal nový symfonický orchestr, dnešní Severočeská filharmonie. Byl vypsán konkurz na místo hlavního dirigenta. Dost uchazečů se přihlásilo, já také, a to hned po mém absolutoriu. Měl jsem štěstí,...

11. část

01.10.2014 08:47
Avšak pokročme dále a sledujme události v příštích měsících roku 1948. Tehdy na podzim vypsalo ředitelství Československého rozhlasu veřejný konkurz na místa dirigentů pro symfonické orchestry v Praze, Plzni a Brně (z brněnského rozhlasového orchestru později vznikla nynější Státní...

12. část

01.10.2014 08:47
Pětatřicetiletá práce v pražském rozhlase byla dlouhá, ale přesto mi připadá, že ten čas uplynul nějak příliš rychle. Roku 1952 už jsem byl 1 rok ženat. Protože dirigenti musí být přesní, svatbu jsme měli 15. Září 1951. Byl to den narozenin mé manželky a mému tchánovi bylo 50 let. A přesně za...
<< 1 | 2 | 3 >>